Christopher Trois

Nick: Mayura

Jméno: Christopher Trois

Věk: 19 let

Výška: 173 cm

Ročník: Druhý

Kolej: Hive

Důvod smrti: Sebevražda

Předmět: Zlatý medailonek (dárek od jeho mámy, je v něj jejich společná fotka)

Fc: Christopher Bang

Povaha:

Je velice starostlivý, hlavně co se týče jeho rodiny a nebo přátel. Je také většinu času poměrně hodně energický, pořád něco dělá a snaží se k tomu přesvědčit i své okolí. Nestalo se však jednou že to přehnal a následně zkolaboval z vyčerpání. Snaží se na všechny usmívat, protože jak ostatním jinak zpříjemnit den. Když se stanete jeho kamarádem, nebo aspoň u něj získáte nějaký obdiv, věřte že se nevyhnete jednomu přátelskému objetí. Díky tomu je proto jasné, že je hodně přátelský typ, který se snaží bavit se všemi. Je hodně ochranitelský, vše se snaží řešit bez toho aniž by se někdo zranil a hlavně je velice vůdcovský typ. Jak to ale bývá, život není procházka růžovým sadem. Chrisův život je toho pak jasným důkazem, jeden den má radost ze života a druhý den je schopný skočit pod vlak. Kvůli bipolární poruše, kterou mu zjistili když mu bylo osm, se u něj nálady takhle mění často. Když přijde ta horší část, trpí pak silnýma depresemi při kterých se pak hodně často sebepoškozuje. Přesto jak se ale pokaždé cítí mizerně, snaží se tvářit jako kdyby se nic nedělo. Nechce přidělávat lidem okolo sebe starosti. Ovšem bývá hodně podrážděný a je jednoduché ho v takových chvílích naštvat. Dokáže se kontrolovat, ale i ten nejklidnější člověk může vybuchnout. Aby tomu ale zabránil, snaží se během této doby zaměřit na svou hudbu. Občas jde někam ven, nebo si jde zahrát nějaký sport a nebo si jen do lesa zaběhat. Když jde o jeho hudbu, hraní na kytaru nebo na piano ho vždy dokázalo přivést na jiné myšlenky. Už od nepaměti když ho něco trápilo, sáhl po kytaře, tužce a papíru a snažil se složit novou hudbu. Někdy však jen brnká nějaké z jejich písniček, nebo si prostě jen tiše prozpěvuje. Když však nepomůže ani to, prostě si zaleze do postele a snaží se ze své špatné nálady vyspat.

Historie:

Už od narození byl malý Chris velmi veselé dítě. Narodil se v Austrálii, kde strávil většinu svého života. Život v Austrálii miloval, kdo by taky ne. Bydlel jen s matkou, otce nikdy nepoznal. Mnohokrát se na něj ale matky ptal a ona mu pak později přiznala, že to byl jen úlet, který jí ale změnil život. Mnohokrát mu pak říkala že když zjistila že čeká děťátko, celý život se jí změnil k lepšímu. Rostl jako z vody a když dosáhl věku, kdy z věcí začal mít rozum, začal si hledat přátelé. Lidi ale z nějakého důvodu nechtěli aby se Chris bavil s jejich dětmi, vždycky ho odehnali se slovy že je divný a ať je nechá být. On ale jejich výhrůžky nevnímal a dál se s nimi snažil bavit. Jeho matce se to nelíbilo, ale copak mu mohla zakázat si hledat kamarády. Pomalu si ale na svém dítěti začal všímat hodně zvláštních věcí, jednou když mu bylo pět let si s pár přáteli dělali oheň na opékaní různých dobrůtek, seděl Chris v tichosti a jen se díval na oheň. Když se ho pak zeptala proč se na něj tak dívá, odpověděl jí jen že ho zajímá jaké je to hořet. Tahle zkušenost jeho matku tak vyděsila, že už ho k ohni nebrala. Další zkušenost byla v jeho osmi letech, kdy si šla do kuchyně pro vodu a našla ho sedět na zemi s nožem v ruce.

Pořezal se na ruce a následně to vysvětlil tak, že si nechtěl ublížit ale musel. Vyděšená matka ho vzala k psychologovi který mu udělal mnoho testů a nakonec mu zjistili bipolární poruchu. Život po tomto zjištění šel velice těžce, hlavně když pak jejich sousedi zjistili že touto poruchou chlapec trpí. Odháněli ho od svých dětí ještě usilovněji a tak ani nebylo divu, když si ostatní děti vzali od svých rodičů příklad a začali být na Chrise zlí. A tak se nakonec ve svých devíti letech poprvé pokusil o sebevraždu, ale jak by se to mohlo povést dítěti že. Našel doma nějaké mamky léky na spaní a snědl je. Když se ho pak lékaři v nemocnici ptali proč to udělal, řekl jim že chtěl umřít protože všichni říkají že by umřít měl. Nakonec po konzultaci s lékaři ho jeho maminka nechala dát do dětské léčebny pro duševně choré. Kdo by si myslel, že se mu tam vedlo špatně tak se velice plete. Ano prvních pár týdnů pro něj bylo těžkých, měl dlouho být v místě kde to nezná, s lidmi které nikdy neviděl. Nakonec si ale mezi ostatními dětmi začal hledat kamarády, při jednom ze sezení zjistil že ho baví hudba a tak se začal učit na kytaru. Ani jeho maminka na něj nezanevřela a navštěvovala ho pokaždé kdy to jen šlo a kdy jí to bylo dovoleno. Během svého pobytu se pak ale pokusil o sebevraždu hned dvakrát, doktoři mu pak ale nasadili léky a ty mu pomohli aby tyhle stavy pak lépe zvládal. Svůj pobyt v léčebně by nakonec popisoval velmi pozitivně a když ve svých dvanácti nakonec z léčebny odcházel, nejednou se mu zastesklo po svých přátelích. Po odchodu se nepřestal věnovat hudbě a ke kytaře se naučil hrát i na piano. Také se ukázalo že má dobrý hlas a tak začal chodit ve škole do sboru. Dny šli dál a jak plynul čas, až mu nakonec bylo sedmnáct. Když přišel z brigády domů, našel matku sedět v kuchyni v slzách s nějakým papírem v ruce. Ten den mu přiznala že celý život mu otec posílal peníze a občas napsal dopis. Řekla mu že jeho otec zemřel a že bude pohřeb. On na něj ale odmítl letěl a raději zůstal doma. Neměl potřebu jezdit na pohřeb člověka kterého ani neznal a navíc to nebylo moc dlouho po tom, co zjistil že je jeho mamka nemocná a tak se o ní chtěl starat. Vše se ale změnilo když jeho mamka zemřela.

Zajímavosti:

-Je napůl Australan po mamce

-Trpí bipolární poruchou

-Barví si vlasy