Jeon Eunseomin (Eun)

Povaha:

Eunseomin patří mezi ty tiché pozorovatele. Nikdy se moc nevyjadřuje a většinou sám jen zápasí ve své hlavě se svými myšlenkami. Dalo by se i říci, že jeho mlčenlivost je spíše až jeho dennodenní vadou. Hodně lidí si myslí, že není možné s ním komunikovat nebo mu dokonce rozumět. Hold se asi zmýlili. I když se neprojevuje slovně často u sebe nosí nějaký nosítek s propiskou, aby případně mohl z časti takhle s kýmkoliv komunikovat. Též i vám doporučuji se dívat na jeho výrazy, které si však většinu času udržuje neutrální. Avšak i takhle mlčenlivý člověk může být uvnitř sebe škodolibý, či což ani jemu nechybí. Zároveň k jeho osobě se dá přiřadit tolerantnost, houževnatost a opravdu dostatek nervů, jelikož by nebyl ani jediný den, kdy by si ho někdo nedobíral. Hlavně kvůli jeho výšce. Prvně za to většinou propaloval dotyčného pohledem, ale čím více to poslouchal tím si na to zvykl a bylo pak těžší ho vyprovokovat ba dokonce i naštvat. Eun je i zároveň hodně všímavý neunikne mu sebemenší špit nebo pohyb. Nesnáší když ho někdo lituje nebo se mu snaží pomoct. Vždycky se pak cítí jako budižničema a kus odpadu. Proto není nejlepší se mu snažit jakýmkoliv způsobem pomáhat. Natož ho i pohledem litovat. Nestojí o to a nikdy nestál. Za ty léta, kdy se snažil komunikovat prostřednictvím notýsku se jeho ostatní smysly spíše zostřily. To samé platí o jeho paměti. Tu má doslova perfektní, sluch nepostradatelný a jak bylo zmíněno výše zrak skoro jako orel. Proto se mu taky docela dost často přezdívá "šprt, nemluvka" tyhle přezdívky si hlavně vysloužil z toho důvodu protože je nejchytřejší z celé třídy. Učitelé si na něj nestěžují. Jen občas nastalo i nedorozumnění, kdy někdo zapomněl, že nedostane z něj žádné slovo. Proto párkrát byl i v ředitelně, ale nikdy z toho neměl žádný postih, protože se vše vysvětlilo. Jeho koníčky jsou opravdu minimální. Sportu se nijak nevěnuje a je to na něm celkem dost vidět, jelikož je pohublý. Avšak vše to skrývá pod velkými a vytahanými mikinami. Možná i to bylo konečně rozhodnutí v tom, že si vybral kolej Zone. Ale abychom se vyhnuli sportu velkým obloukem. Je opravdu často zalezlý v učivu. Nenajdete ho nikde jinde. Celá jeho strana pokoje je doslova plná knížek a poliček. Nikde nevisí žádný plakát ani obraz či fotka. Jen knihy. Oblíbenou barvu žádnou nemá, jídlo jí bez protestů jakékoliv teda kromě rajčat a cibule tu úplně nesnáší a vždycky když tyhle dvě suroviny zahlédne tak od sebe odstrkuje talíř jak malé dítě. Jestli má nějaké přátele? Nedá se to přímo určit. Spolužáci za ním chodí pouze tehdy, když něco potřebují tím to vždycky haslo. A on si celkem bez problému zvykl, že není středem pozornosti a že by mu to vadilo? Nikoliv.

Historie:

Narodil se do rodiny, jako nejmladší z pěti dětí. Říkalo se o něm, že byl nejméně talentovaný, hezký a sportovně nadaný ze všech svých sourozenců, kteří ho s oblibou šikanovali a dobírali si ho. Ovšem Eun od dětství s nikým nemluvil. Byl tedy považovaný za němého. Pokaždé ho ostatní viděli jako to tiché, temné a divné dítě osamocené v rohu. Bez náznaku jakékoliv lásky od strany rodičů nebo sourozenců. Odstrčený vyvrhel rodiny Jeon. I když Eun často vypadal, že nevnímá svět kolem sebe, že je myšlenkami naprosto jinde a nevšímá si toho, co se kolem něj dejě tak pokaždé byl v pozoru a poslouchal, co se děje kolem něho, co se kde šustne. To byl jeho speciální talent. Pozorovací talent. Maskování, které on využíval natolik, že to nikomu nepřišlo podezřelé. Nebo se nikdo nad tím nepozastavoval. I přes svůj určitý druh handicapu se snažil zapojit do života malého chlapce, stále se tvrdohlavě snažil se všemi spřáteli i přes neúspěch nikdy neustoupil. Bojoval dál. A hodněkrát si narazil držku. Ale síla jeho mladého ducha v malém a útlém tělíčku mu nedovolovala prohrát. Protože chtěla patřit mezi normální děti. Chtěl být normální. Ale nebyl. Nikdy nebyl. A to se mu i tvrdě dokázalo když vyrostl a jeho pohled se na svět hodně změnil. Jeho odhodlání vymizelo. Až nakonec ho v sobě hluboko pohřbil, že po něm nezbylo naprosto nic. Spolu s tím i zmizel jeho typický úsměv a zbyla jen neutrální maska, která ho doprovázela celou dobu, co byl na střední škole. A jeho rodiče? Ty se o něj nijak nezajímaly. Věnovali celou svou pozornost pouze jeho zbylým sourozencům a on se stal novodovou Popelkou. Smířil se s tím, že odmítl i tu špetku lítosti, kterou měli vepsanou v tvářích učitelé a sousedi. Nesnášel když ho někdo litoval a nebo se mu snažil pomoct. To byl ten hlavní bod zlomu v jeho životě. Úplně odstřihl jakékoliv sociální vztahy s kýmkoli v jeho okruhu a naučil se být jen ve svém světě. Vydrželo mu to opravdu dlouho. Zaměřit se jen na sebe a žít svůj "bezzeslovný" život. A docela se mu to i líbilo. I když to nebyla na první pohled poznat. Odstěhoval se nakonec i od rodičů a pronajal si malou garzonku. Hezký byteček rovnou pro něj. Proto dokonce i v ten den se poprvé za celý jeho život i usmál. Opravdu šťastným úsměvem. Jenže to mu nevydrželo příliš dlouho. Protože jeho život byl velmi, ale že velmi rychle ukončet ve výtahu, který místo toho, aby byl "mimo provoz" s ním spadl do nejnižšího a posledního patra. A tím si vysloužil jednosměrnou jízdenku do Refund Academy.

Zajímavosti:

Nemá rád lítost. Úplně ji nesnáší.

Nemluví. Nikdy ze svých úst nevydal ani jednu hlásku. Vlastně by se i dalo říci že sám neví jaký má hlas. Nebo jak zní.

Nejdou mu sporty.

Má rád velké kousky oblečení. V podstatě se v nich ztrácí.

Zároveň má strach z výtahu, proto i přes svou hroznou kondičku radši jde po schodech.

Nesnáší cibuli a rajčata.

Je gay.