Kayleigh (Kayla) Beast

Nick: Mai
Jméno a příjmení: Kayleigh (Kayla) Beast
Věk: 27 let
Výška: 172 cm
Pozice: Sekretářka ředitelky
Důvod smrti: Výbuch auta
Předmět duší: Svatební prstýnek
FC: Taylor Momsen

Povaha:

Plavovlasá kráska, pro kterou může nejeden muž nechat oči. Nebo snad jen dívka z které dostanete husí kůži jen z jednoho jejího pohledu či dokonce úsměvu? Kdo ví. Kayla už od malička je takový náhodný chodící generátor emocí. V jeden jediný den dokáže vystřídat tolik svých vlastností, jak ty kladné tak i záporné, že to ani není možné. Takže s ní mít chladnou hlavu nemůže mít vůbec nikdo, kdo se i bíď jen na ní křivě podívá. Další z jejích vlastností, které jsou její součástí je její ostrá upřímnost a realistický pohled na jakoukoliv situaci. Též i její paličatost, kdy nikdy nedokáže překousnout, že nemá v určitých situacích pravdu, což jí pohání dál si stát nad svým názorem nebo dokonce tvrzením. Možná to i hraničí s tím, že nerada prohrává a samozřejmě se ani nikdy nevzdává snadno. Bez boje není schopna přijmout prohru. Je to ovšem milá dívka, co se jen přizpůsobuje chováním vůči svému okolí. Škádlivost je však u ní jako její druhé jméno. Navíc se drží motta "Jak vy k ní, tak ona k vám." Avšak respekt chová ke všem, kteří si ji zaslouží. Má ráda upřímnost. Vzato nemá ráda chození okolo horké kaše. Což není velká záhada k její vlastní povaze. Budete k ní upřímní? Tím pádem očekávejte stejnou zpětnou vazbu. Snadné ne? Ovšem pokud jde o její rodinu tak je jako vyměněná. Nikdy by na ně nedala dopustit a jsou pro ni na prvním místě. Kdykoliv a kdekoliv. Na tváří jí hraje úsměv a její mateřské pudy se hned probudí k světu. I když jsou její dcery už pomalu dospělé. Stejně má tendenci je ochraňovat. A její manžel. I přes dřívější situaci, kterou mezi sebou měli ho nikdy nepřestala milovat. Vlastně je to na ní dosti vidět. Z nenávisti vznikla láska.

Historie:

Kayla měla dá se říci i normální dětství. Vyrůstala v malém domku v Ohiu se svým bratrem. Byla nejmladší, avšak za to docela energické dítě, které se nikdy neunavilo a skoro až do pozdní noci byla venku. Milovala být celý den jen venku a válet se po polích, nebo chodit do lesa, jelikož ona už jako malá nepotřebovala vyhledávat kamarády. Rodiče si z ní vždycky dělali srandu, že je jako divoženka, což mohla být částečná pravda. Samozřejmě jako každé dítě chodila do školy. Bohužel ve škole se ten nejslabší stává lehkým terčem a malá Kayla nebyla výjimka, spolužáci z její třidy ji každý den velmi zpříjemňovali její studentský život, ale ona nikdy nešla za rodiči ani nikdy nešla žalovat. Vždycky zatnula zuby a snažila se v tichosti bojovat. Takhle to šlo nějakou řadu let. Než jednou už to prostě nevydržela a obličejem své spolužačky vytřela unikátně zrcadlo na dívčích záchodech. Ani nevěděla proč to udělala, jen to v ní už všechno vybouchlo a ona konala. Necítila žádné výčitky, ani strach, prostě nic. Když se to dozvěděli učitele, tak z toho byl oheň na střeše. Nebylo se však čemu divit, když ji Kayla rozsekla čelo. Řešilo se to i přes rodiče, ale ona byla po celou dobu ticho a jen se dívala nepřítomně na své ruce. V ten moment, kdy její prsty sevřeli vlasy té dívky se v ni něco probudilo, něco co nechtělo přestat a chtělo jí zabít. Ředitelův verdikt byl podmíněné vyloučeni, což Kaylu ani tolik nevzalo jako pohledu jejich rodičů, když opouštěli školní pozemek. Další den byla poslaná na psychiatrické léčení, kde stejně z ni nic nedostali i když se až moc snažili. Uzavřela se do sebe a s nikým nepromluvila ani se svými rodiči. Avšak kdyby věděla, co přijde po pár letech, tak by možná začala všechno napravovat. Bylo ji zrovna šestnáct a vracela se ze své večerní procházky. Normálně by to ani tolik neřešila, ale když se jí pohled naskytl na vyražené vchodové dveře jejich domu, tak už cítila ve vzduchu, že je něco špatně. Vlastně se ani nemýlila, když jí její kroky dovedli do kuchyně a její oči spatřili podlahu kuchyně od krve, rozbitých talířů a nedaleko téhle spoušti ležela její matka a otec s proříznutými krky, pokud by šla i blíže, tak by si všimla že jejímu otci i chyběli prsty a matka měla rozšklebené rty do nepřirozeného úhlu. Všeho toho by si všimla, kdyby její oči nebyly přikované k osobě, co stála nad jejími mrtvými rodiči. Též se na ni díval a ona na něj, čekala že hned půjde k ní tak začala jednat jako první. Zvedla ze země nůž a namířila ho proti němu. V očích v ten den měla tak šílený výraz, nechtěla zemřít a udělala by proto všechno. Nevěděla, co se v ten den stalo, že chlapec změnit své rozhodnutí ji zabít, možná ten její pohled a odhodlaní ho pobodat, jakmile by zkrátil vzdálenost mezi nimi? Sama nevěděla. Od toho dne s ním žila, v podstatě neměla na výběr, jelikož ji unesl. Samozřejmě že prvních pár měsíců chtěla utéct, nenáviděla ho. Ale postupem času se city ke Colovi začali měnit. Nikdy ho nebrala jako svého otce, ani bratra. Cítila k němu určitou náklonost nikdy na ní nevztáhl ruku ani když byl ve svém stavu, kdy by každého zabil i plastovou vidličkou a ona? Ona to všechno přetrpěla. Možná to znělo až moc šíleně, ale neměla v podstatě nikoho jiného, než právě jeho. Přes těch deset let, co s ním žije po boku už zažila dost jeho nálad. Dalo by se i říct, že ho zná lépe než kdokoliv jiný. A přes těch deset let se její city měnili jako roční počasí. Někdy ho nenáviděla, jindy měla chuť se prostě sebrat a odejít, občas i ho obdivovala, nebo se snažila ho aspoň nějak rozesmát či uklidnit. Tohle všechno v ní odstartovalo jeden cit, který nikdy nezažila. Lásku. Zamilovala se do něj, ale i když byla v určitých ohledech odvážná, nikdy se nepřinutila mu to říct. Sama nevěděla, co k ni cítí. Nikdy to nedal slovně najevo a jedna její část se bála, že pokud by mu to řekla tak by ji opustil. A to chtěla oddálit. Časem se však vše změnilo. Konečně našla odvahu při jedné z jejich hádek mu konečně říct jak se cítí a to mezi nimi naprosto vše změnilo. Sice to trvalo dlouho, ale oficiálně spolu začali chodit a netrvalo dlouho a zasnoubili se. Dokonce si i adoptovali dvě holčičky a tak vlastně začaly etapu svého rodinného života. Kayla v té chvíli už nic více nepotřebovala měla vše. Jenže i dané štěstí se dá sebrat rychlostí blesku. Jako ve chvíli, kdy ona a Cola byli v autě, kde byla nastražená bomba.

Zajímavosti:

Bianca a Sofie Beast jsou její dcery. (Adoptované)
A její manželem je zástupce ředitele Cole Beast.
Colem byla unesena a vychovaná už jako malá. Zároveň se i přes nenávist do něj zamilovala.
Miluje kávu a černý čaj. Většinou vše, co v sobě obsahuje kofein.
Jejím velkým snem je si pořídit pejska 

Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky